Když byla v roce 1939 uvedena do služby bitevní loď Scharnhorst, šlo o symbol ambicí nacistického Německa ovládnout moře a konkurovat slavné britské Royal Navy. Společně se sesterskou lodí Gneisenau tvořila páteř nově budovaného německého hladinového loďstva. Ale od začátku jako by ji pronásledoval nepříznivý osud. Technické potíže, smůla v bitvách, časté opravy a nakonec drtivá porážka u Severního mysu.
Začátek služby a první problémy
Scharnhorst byl spuštěn na vodu v říjnu 1936 v loděnicích v Kielu a dokončen v lednu 1939. Během stavby lodi v suchém doku se její nosné trámy náhle zhroutily a obrovský trup se převrátil na bok, přičemž bylo rozdrceno a zabito 61 kvalifikovaných dělníků a dalších 110 zraněno. Na tříměsíční práci na vyrovnání lodi musely být povolány další pracovní čety. Když nastal konečně termín spuštění na vodu, účastnili se ho nejen Adolf Hitler, ale i šéf Luftwaffe Herman Göring, zástupce führera Rudolf Hess nebo admirál Karl Dönitz, velitel ponorkového námořnictva. Všichni dychtiví být svědky toho, jak se tento smrtící zázrak znovuzrozeného Německa vrhá do vln.
Scharnhorst nehodlal nikoho zklamat. Během noci obrovská loď přetrhla kotvící lana a sama od sebe vklouzla do přeplněného kielského přístavu, přičemž rozdrtila dva čluny zakotvené v její dráze. Navzdory okolnostem to bylo svého druhu vítězství. Konečně byla dokončena a v provozu, což bylo více, než mnozí očekávali.
Scharnhorst disponoval hlavní dělovou výzbrojí devíti 280mm děl ve třech trojhlavňových věžích, měl solidní pancéřování a dokázal vyvinout rychlost až 31 uzlů. Navzdory těmto přednostem se loď potýkala s vážnými konstrukčními nedostatky, včetně nevhodného umístění dělových věží, které komplikovalo střelbu ve vlnách, a problémů s pohonným systémem.
Boj u Gdaňsku a potopení Rawalpindi
Během dobývání bývalého svobodného města Gdaňsk explodovalo Scharnhorstu jedno z jeho děl hlavní ráže a výbuch zabil devět mužů. V jiné věži došlo ke zkratu ventilačního systému, který udusil dvanáctičlennou posádku.
Poté, co byla opravena škoda, kterou si loď sama způsobila, se Scharnhorst v doprovodu své sesterské lodi Gneisenau vydal na svou první válečnou hlídku. Tato výprava nebyla příliš úspěšná, potopena byla pouze jedna obchodní loď Rawalpindi. Ta stihla vyslat rádiovou zprávu, která upozornila Brity na nájezdníky. Němcům se však podařilo uniknout, ukrývali se poblíž polárního kruhu až do příchodu nepříznivého počasí a poté nepozorovaně propluli středem bojové skupiny Royal Navy, která byla vyslána k jejich zadržení, a 27. listopadu 1939 bezpečně dorazila do Wilhelmshavenu.
Operace u Norska a potopení německého parníku Bremen
V roce 1940 se Scharnhorst účastnil invaze do Norska (Operace Weserübung). U Osla se plavidlo dostalo pod palbu pobřežních baterií a z bitvy muselo být odtaženo svou sesterskou lodí Gneisenau. Provizorní opravy umožnily lodi se odplížit domů, ale nebyl by to Scharnhorst, aby se zase něco nestalo. Když na posledním úseku své cesty domů vplul do řeky Labe, ve tmě se srazil s největším německým osobním parníkem Bremen. Bitevník prakticky nic nepoznal, ale Bremen byl vážně poškozen a usadil se v mělké vodě na dně. Britské bombardéry pak nepohyblivou loď roztrhaly na kusy.
Ještě vážněji bylo plavidlo poškozeno v červnu téhož roku, když během akce proti britské letadlové lodi HMS Glorious zasáhl Scharnhorst torpédoborec Acasta. Přestože Glorious byla potopena, i Scharnhorst utrpěl značné škody a byl vyřazen z provozu až do začátku roku 1941.
Poté následovala jedna z nejúspěšnějších operací Scharnhorstu. Vpád do Atlantiku v únoru roku 1941 (Operace Berlín), kdy se spolu s Gneisenau vydal na nájezd proti spojenecké obchodní dopravě v severním Atlantiku. Během tří měsíců obě lodě potopily nebo zajaly 21 lodí s celkovým výtlakem 115 622 tun. 23. března zakotvily obě bitevní lodě v okupovaném francouzském přístavu Brest, kde na Scharnhorstu probíhaly několik měsíců opravy motorů.
Útěk přes Lamanšský průliv
Když byly Scharnhorst a Gneisenau uvězněny v přístavu Brest na západě Francie, staly se terčem opakovaných britských náletů. V únoru 1942 se proto Hitler rozhodl přesunout je zpět do Německa. Operace Cerberus byla jednou z nejodvážnějších akcí Kriegsmarine během války. V noci a za silné mlhy propluly německé lodě kolem britského pobřeží, doprovázené torpédoborci a pod krytím letounů Luftwaffe. Britové je zaznamenali už pozdě, a přestože vyslali letadla i torpédové čluny, Scharnhorst pod vedením viceadmirála Otto Ciliaxe unikl, přestože narazil na minu (stejně jako Gneisenau), která ho vyřadila z provozu na několik měsíců.
Ciliaxe zaujal sebevražedný nálet dvouplošníků Fairey Swordfish, které šly všechny „k zemi“ během útoku na německé bitevní obry. Později řekl: „Útok hrstky starých letadel, pilotovaných muži, jejichž statečnost předčí jakoukoli jinou akci toho dne na obou stranách.“
Budeme bojovat do posledního granátu!
Po dlouhých opravách a neustálých zdržení díky britským náletům a německé nerozhodnosti byla Gneisenau nakonec nadobro vyřazena. Scharnhorst tak zůstal poslední plně bojeschopnou hladinovou lodí Kriegsmarine. V prosinci 1943 dostal úkol napadnout konvoj JW 55B, směřující ze Skotska do Sovětského svazu. Operace však byla špatně připravena, admirál Erich Bey byl původně kapitán torpédoborce a navíc chyběla podpora nejen dalších těžkých jednotek, ale reálně i torpédoborců. Ty totiž nebyly schopny držet rychlost s gigantem vzhledem k rozbouřenému moři. Rozkaz Beye, který nenašel konvoj na místě, kde doufal, že torpédoborce budou pátrat na vlastní pěst, znamenal, že Scharnhorst a jeho posádka zůstali v Severním moři sami.
Britové o německém pohybu věděli díky dešifrování Enigmy. Proti Scharnhorstu vyrazila skupina lodí pod velením admirála Bruce Frasera, včetně bitevní lodi HMS Duke of York, křižníků a torpédoborců. V bitvě u Severního mysu (North Cape) dne 26. prosince 1943 se britské lodě, přesně naváděné radarem, přiblížily ke Scharnhorstu, který plul s vypnutým radarem, a zahájily palbu na dálku.
Přestože Scharnhorst díky své rychlosti dokázal zpočátku unikat, zásahy z HMS Duke of York a křižníků mu postupně vyřadily radar, věže a strojovnu. Znehybněná loď se pak stala snadným cílem a 26. prosince krátce před 20. hodinou se Scharnhorst obrátil na bok a potopil přídí napřed. Z 1968 mužů na palubě přežilo jen 36.
Kletbě Scharnhorstu nešlo uniknout
Dvěma členům posádky se podařilo dopádlovat na voru na nedaleký ostrov. O několik měsíců později tam byla nalezena jejich zmrzlá těla. Ihned po přistání byli totiž zabiti výbuchem vadného olejového ohřívače. Přežít spojence a ledový Atlantik se jim povedlo, ale kletbě lodi Scharnhorstu se uniknout nedalo.
Zdroj: Warfare History network , Naval-History.net
Autor/Licence fotografie: US Naval Historical Center Photo #: # NH 59670, Public Domain